Střet zájmů – příběh bez konce
Když v roce 2005 vstoupila v platnost novela zákona o střetu zájmu, stanovila, že v obecních zastupitelstvech nesmí zasedat lidé, kteří vykonávají funkcí statutárního orgánu příspěvkové organizace obce a osoby oprávněné jednat za organizační složku obce. Když si to polidštíme, šlo o to, že v obecních zastupitelstvech podle toho to zákona nemají, co dělat ředitele škol, školek, muzeí, knihoven, domů dětí, kulturních domů či nemocnic, pokud je jejich zřizovatelem obec.
Ustanovení se tehdy dotklo i Polné a někteří zastupitelé museli rezignovat. A ti, co je měli bezprostředně nahradit, nemohli nastoupit, neboť byli podle tehdejšího ustanovení zákona také ve střetu zájmu. Museli nastoupit až další náhradníci.
Proč se poslanci rozhodli pro takové znění zákona? Většina z nich tehdy zastávala názor, že není vhodné, aby lidé, které zastupitelstvo potvrdilo ve funkcích a schvaluje rozpočty jejich organizací, mohli o této věci spolurozhodovat. Evidentně se tak dostávají do výhody oproti těm ředitelům, kteří v zastupitelstvu nezasedají. U všech hlasování, dotýkající ch se jejich organizace, se pochopitelně objevuje otazník, zda jednali skutečně férově.
Takový pohled však vydržel pouze chvíli. Záhy byla schválena novela, která tato pravidla rušila. A tak už v následujících obecních volbách lidé, kteří odstoupili ze zastupitelstev, znovu kandidovali a do obecníc politiky se vrátili. To se stalo i v Polné a tato situace trvá.
Když se ptáte, proč ke změně došlo, dozvíte se, že šlo o tlak z úrovně obecních zastupitelstev. Novela prý byla moc přísná a z obecní politiky vyřazovala „nejosvícenější“ občany. V této souvislosti se hovořilo především o ředitelích škol a knihoven.
Na podstatě věci se ovšem nezměnilo nic. To, že se tito lidí dostávají při práci v zastupitelstvu do střetu zájmu, trvá. Rozumní představitelé podobných institucí to vědí a do obecní politiky nejdou. Uvědomuji si totiž, že se tak dostanou mezi mlýnské kameny.
V případě, že se nechají zvolit za opoziční uskupení, budou ohrožovat nejen svou funkci, ale i svou organizaci. Ředitel školy kritický ke starostovi už nemusí být záhy ředitelem. Anebo dostane z rozpočtu podstatně menší příděl peněz.
V případě, že bude podporovat vedení radnice, dostává se v mých očích do ještě horšího postavení. Ví sice, že má svůj post jistý a může si přihrát i více peněz, ale platí za to absolutní servilitou k vedení obce. Odkývá tedy vše, aby neohrozil sebe a svou instituci.
Pro vedení obce jsou takoví závislí zastupitelé doslova požehnáním. Má jistotu, že odsouhlasí doslova cokoliv a do opozice nepůjdou v žádném rozhodování. Vzniká tak jakási podivná a přinejmenším nezdravá symbióza.
Když o tomto problému mluvíte s lidmi, kterých se týká, řeknou vám, že oni jsou nezávislí a ve střetu zájmu nejsou. A také, že se tak snaží chovat. Ovšem, kdyby se tak skutečně chovali, moc práce by v zastupitelstvu neměli. Rovnou by totiž vypadli z nejdůležitějšího hlasování o rozpočtu. A pak ze všech dalších hlasování, která se dotýkají jejich organizace.
A už vůbec by nemohli zasedat v radě města. To by totiž například museli pravidelně zvedat ruce pro udělení odměn ředitelům těchto organizací. Tedy vlastně sami sobě. Ve firemní struktuře je něco podobného zcela nemyslitelné, ale v Polné už podobná praxe funguje roky.
A při pohledu na kandidátky do obecních voleb v letošním roce je evidentní, že to nikomu nevadí. A ti, kteří se této hry účastní, v ní chtějí pokračovat i nadále. Na kandidátkách chybí pouze představitelé dvou polenských institucí, kteří jsou v potenciálním střetu zájmu. A chybí jen proto, že mají bydliště v jiné obci a kandidovat tak nemohou.
Marcel Moržol
